Růst hlavních evropských trhů biopotravin spustil nový boom ekologického zemědělství

V těchto i dalších zemích západní Evropy dochází k silné politické motivaci zemědělců ke vstupu do ekologického zemědělství s cílem pokrýt rostoucí poptávku po biopotravinách domácí bioprodukcí a snížit dovozy biosurovin. Výsledkem je výrazný nárůst ekologicky obhospodařovaných ploch. Naopak v zemích s méně rozvinutým biotrhem export biosurovin napomáhá dalšímu rozvoji ekologického zemědělství a je otázkou, jak si tyto země včetně České republiky poradí s odbytem v příštích letech.

Rozvoj trhu s biopotravinami není vždy nutně provázán s růstem ploch v ekologickém zemědělství (EZ). Většinou platí, že výroba biopotravin a zejména obchod (dovoz a vývoz) roste dynamičtěji než počet ekofarem a plochy v EZ (rozvoj biotrhu láká ke vstupu další obchodníky a výrobce, zatímco vstup farem je pomalejší).

V roce 2018 bylo v Evropě zařazeno v ekologickém zemědělství více než 15,6 mil. ha zemědělské půdy, přičemž nárůst za posledních pět let činil 37 % (z původních 11,4 mil. ha v roce 2013). Za stejné období evropský trh biopotravin vzrostl o téměř 70 % (z 24,2 mld. EUR v roce 2013). Poptávka po biopotravinách rostla, zejména v západní Evropě, dynamičtěji než ekologické plochy, což způsobilo růst importu v řadě zemí (zejména v Německu, Francii, Itálii, Lucembursku, Nizozemí, Dánsku, Finsku) a naopak proexportní orientaci zemí s méně rozvinutým biotrhem (Maďarsko, Polsko, Baltské země i Česká republika, nově Ukrajina, Bulharsko, Rumunsko).

Situace se však v posledních letech mění. Francie, Dánsko, Itálie, Německo a další země motivují zemědělce ke vstupu do EZ ve snaze využít rostoucí poptávku po biopotravinách ve prospěch domácí produkce namísto importu biosurovin ze zahraničí. Rozloha půdy v EZ za posledních pět let vzrostla ve Francii téměř dvojnásobně, v Dánsku a Itálii o 50 % a v Německu, Finsku a Belgii o 45 %. Nárůst ploch v EZ se v těchto zemích přiblížil vývoji biotrhu. V ČR za stejné období vzrostla výměra půdy v EZ o necelých 10 %, viz Graf 1.

V nových členských zemích naopak dochází k dynamickému růstu trhu biopotravin, zaznamenány jsou několikanásobné nárůsty v Litvě, Lotyšsku, Bulharsku a Rumunsku (to je dáno nízkým objemem místního trhu), dvojnásobně narostl biotrh v Polsku, Estonsku a také České republice (z 1,95 na 4,43 mld. Kč). Přes růst domácí poptávky po biopotravinách zůstává export biosurovin pro řadu zemí východní i střední Evropy důležitý. Důvodem jsou chybějící zpracovatelské kapacity, lepší zpeněžení bioprodukce v zahraničí a nižší konkurenceschopnost domácích finálních biopotravin oproti zahraničním, kde existují úspory z objemu a stabilnější obchodně-dodavatelské vztahy. Ve východní Evropě tvoří biopotraviny z dovozu často více než polovinu obratu, např. v ČR činí dovoz biopotravin dlouhodobě okolo 60 %.

Většina zemí EU realizuje dovoz i vývoz

Údaje o exportu a importu bioproduktů a biopotravin v rámci EU nejsou dostupné a většina členských zemí tato data nesleduje ani na národní úrovni. K dispozici jsou pouze data o dovozu biokomodit ze třetích zemí (zemí mimo EU), od roku 2018 nově i elektronicky díky zavedení systému TRACES (TRAde Control and Expert System ).

Dle zprávy Ekologické zemědělství a trh v EU zpracované agenturou AgenceBio vyplývá, že většina zemí dnes realizuje jak vývoz, tak dovoz biokomodit. Vývoz převládá u 10 zemí (nové členské země s vývozem zemědělských komodit a Španělsko a Itálie s vývozem ovoce, zeleniny a vína), u 4 zemí dominuje dovoz (Německo, Lucembursko, Chorvatsko a Malta),viz Graf 2.

Mezi největší exportéry patří Itálie, Nizozemí, Španělsko, Francie a Dánsko. Hlavními obchodovanými komoditami jsou ovoce, zelenina a víno. Itálie navíc vyváží těstoviny, Nizozemí vejce, Španělsko olivový olej, Francie kromě vína exportuje obiloviny a produkty akvakultury. Dánsko se na export biopotravin soustředí dlouhodobě, vyváží především mléčné výrobky a vejce, vepřové a hovězí maso, realizuje reexport obilovin a ovoce a zeleniny ze třetích zemí.

Ačkoliv se významný podíl obchodu s bioprodukty a biopotravinami uskutečňuje v rámci EU, řada členských zemí usiluje o rozvoj exportu i mimo EU. Hlavní trhy jsou USA, Kanada, Čína a Japonsko. Vývoz míří také často na Blízký východ, do Švýcarska, Ruska, Mexika, Jižní Koreje a Austrálie.

Největším importérem biokomodit je Německo, realizuje dovoz jak finálních biopotravin tak biosurovin (např. ovoce a zeleninu z Itálie a Španělska, mléčné výrobky a hovězí maso z Rakouska a Dánska, vepřové maso z Nizozemí, syrové mléko z České republiky a Polska, obiloviny z Rumunska, krmné luskoviny z Litvy, vejce z Dánska).

Česká republika obchoduje biopotraviny a bioprodukty převážně v rámci EU

Dle Zprávy o trhu s biopotravinami v ČR zpracované ÚZEI vyplývá, že export biokomodit z ČR v roce 2018 dosáhl 2,6 mld. Kč a import je odhadován na 2,7 mld. Kč. Zpráva zahrnuje data o obchodu finálních biopotravin a jen částečně zemědělských komodit, proto hodnota exportu i importu bude zřejmě vyšší.

Většinu biopotravin exportuje Česká republika v rámci EU, nejdůležitějším obchodním partnerem je Německo (až 40 % objemu exportu mířilo na německý trh). Významná změna nastala od roku 2018, kdy export do Německa klesl téměř na polovinu (540 mil. Kč a 20% podíl na celkové hodnotě vývozu v roce 2018). Naopak rostl export do ostatních zemí EU nesousedících s ČR (z 25 na 33% podíl). Na Slovensko a do Rakouska míří shodně okolo 13 % a do Polska 5 % celkové hodnoty exportu. Významně roste také export do třetích zemí, který se vyhoupl z 3 % v roce 2015 na 16 % celkového vývozu v roce 2018.

Dovoz biopotravin představuje trvale 60 % maloobchodního obratu v ČR. Dováží se biopotraviny běžné denní spotřeby, zejména ostatní zpracované biopotraviny, které tvoří 51 % celkové hodnoty dovozu. Jedná se především o hotové pokrmy (včetně dětských výživ), koření, kávu a čaj. Nejčastěji jsou tyto potraviny dováženy z Německa, Rakouska, Velké Británie, Francie, Peru a Číny. Třetinu dovozu pak tvoří ovoce a zelenina ze západní a jižní Evropy.

Dle evidence TRACES bylo do ČR v roce 2018 dovezeno 22 895 tun biokomodit z celkem 36 zemí světa . Nejvíce zboží bylo dovezeno z Indie, Kuby, Ukrajiny, Argentiny a Kazachstánu. Mezi komoditami dominoval třtinový cukr, druhý největší objem představoval dovoz zpracovaného (mraženého a sušeného) ovoce Třetí největší dovozovou kategorií byly obiloviny, luštěniny a olejniny. Jednalo se zejména o ječmen, žito, slunečnicová a lněná semena, proso, cizrnu, pohanku, čočku, čirok, fazole, bulgur a sóju.

Pohled praxe na uplatnění české bioprodukce v nových podmínkách

Výrazný nárůst ploch v EZ v Německu i dalších zemích Evropy ovlivní již letos odbyt bioprodukce českých ekofarem. Jasným signálem jsou nižší výkupní ceny bioobilovin pro potravinářství (pokles v průměru o 30 EUR). Například pšenice se loni vykupovala za 330 EUR, letos je návrh smluvní ceny okolo 290 EUR. Stále se však jedná o velmi dobrou cenu v porovnání s 4 000 Kč za tunu pšenice konvenční, kdy cenová prémie bio dosahuje 70 až 80 %.

Mnohem horší situace je u krmného obilí, kde s nárůstem produkce z přechodného období nastal na trhu přebytek a ceny se blíží konvenci (např. u krmného žita činí cenová prémie do 10 %,, krmná pšenice se prodává s cenovým příplatkem 15-30% a nadále klesá, tritikále se obchoduje již za ceny konvenční). Určitou šancí na zlepšení odbytu bylo plánované omezení použití krmiv z přechodného období, navržené v novém nařízení o EZ. Jeho platnost byla ale prozatím o rok odložena.

Konkurence na trhu biosurovin se zostřuje. V Německu roste jak nabídka domácí bioprodukce, tak zejména dovoz z nových zemí jako je Bulharsko a Rumunsko. Zde velké německé podniky skoupily významné plochy zemědělské půdy a pěstují tu bio pro své zpracovny v Německu. Dovozy z těchto zemí významně konkurují bioprodukci z Polska, Maďarska, Ukrajiny a České republiky. Obtížné uplatnění bioprodukce na českém trhu potvrdila loňská situace družstva České biomléko, které po ukončení smlouvy ze strany německé mlékárny jen velmi obtížně hledalo nové odběratele v tuzemsku. Družstvo sdružuje okolo 30 ekofarem a ročně zobchoduje cca 15 mil. litrů biomléka, což představuje zhruba polovinu domácí bioprodukce, avšak pouze 0,5 % celkové produkce mléka v ČR. I když se z pohledu čísel jednalo jen „o kapku v moři mléka“ situace potvrdila, že není možné spoléhat jen na export a jednoho odběratele, ale budovat odbytové cesty i na tuzemském trhu (pozn.: v roce 2019 byla v ČR celková produkce mléka 3 073 mil. l a soběstačnost v mléce se blíží 140 %).

Proexportní orientace na západní trhy je však pro Českou republiku stále nutností. Uplatnění české bioprodukce ve východní Evropě je limitováno zatím málo rozvinutým biotrhem. A na domácím trhu není poptávka po biosurovinách bohužel dostatečná, ačkoliv 60 % obratu nakoupených biopotravin v ČR tvoří výrobky z dovozu.

Přes rostoucí konkurenci potvrzuje řada obchodníků se zemědělskými komoditami, že prostor pro českou bioprodukci na trhu, nejen německém, stále existuje. Je však třeba:

• zlepšit kvalitu bioprodukce
• zvýšit přidanou hodnotu investicemi do posklizňové úpravy (sušení, čištění, skladování)
• soustředit se na plodiny, po kterých je poptávka (např. nahý oves, potravinářská pšenice, špalda, pohanka, některé luskoviny)
• zkoušet další příležitosti (např. pěstování osiv tržních plodin, pícnin a trav)
• začít plánovat a snažit se dopředu si zajistit odbyt (již nelze spoléhat na odbyt těsně před sklizní)
• budovat dlouhodobé smluvní vztahy s odběrateli místo krátkodobých rychle ziskových spojenectví

Z dlouhodobého pohledu se EZ přiblíží situaci konvenčního zemědělství – bude tu silná konkurence a ceny ještě klesnou. Přesto EZ zůstane zajímavou ekonomickou alternativou s nižšími náklady, lepším zpeněžením produkce, ale současně s nižším výnosem, podporovanou jak politicky, tak společensky vzhledem k přidané hodnotě ve formě mimoprodukčních funkcí např. ochrany přírodních zdrojů zejména vody.

Snahou by mělo být vybudovat dobře zorganizovaný a odpovědný sektor s dlouhodobými vazbami, který bude umět lépe čelit budoucí silné konkurenci a dlouhodobě úspěšně fungovat.

Příležitost odbytu biopotravin v České republice se však v poslední době otevřela i ve zcela novém segmentu trhu a to ve veřejném stravování. Jedním z cílů strategie Od zemědělce ke spotřebiteli (Farm to Fork Startegy), která je součástí tzv. Zelené dohody pro Evropu je dosažení 25% výměry obhospodařované v EZ. Ruku v ruce s tímto cílem jde i návrh na uplatnění bioprodukce ve veřejném stravování. Ministerstvo zemědělství aktuálně připravuje legislativní změny s cílem podpořit zastoupení biopotravin ve veřejném stravování, které by se tímto způsobem dostaly ke strávníkům ve státní správě, nemocnicích, armádě apod. Pozornost by si v tomto ohledu určitě zasloužily i školní jídelny, které jsou v gesci ministerstev školství a zdravotnictví. Přesto, že panují obavy z nedostatečné nabídky, je to krok správným směrem, který se už osvědčil v řadě zemí. Pokud se podaří prosadit určitý procentuální objem bioprodukce ve veřejném stravování, případně i ve školních jídelnách, pak bude nutné podrobně zmapovat jak poptávku jídelen, tak stávající nabídku biopotravin a nastavit objemy po vybraných kategoriích tak, aby se primárně uplatnily ty biopotraviny, kterých je v současné době na tuzemském trhu již dostatek např. mléko a mléčné výrobky. Velký potenciál je v tomto ohledu i v hovězím mase a mlynářských výrobcích.

Zkušenosti s odbytem bioprodukce ve veřejném a školním stravování má v EU již řada států a to zejména díky uplatnění principu udržitelného/společensky odpovědného zadávání veřejných zakázek (tzv. Green Public Procurement; GPP), platného na evropské půdě od konce 90. let minulého století. Tento princip znamená využívání veřejných prostředků k podpoře dlouhodobě udržitelné prosperity společnosti. Veřejné instituce se při nakupování zboží a služeb neřídí pouze svými potřebami, ale snaží se přispět celé společnosti, což znamená, že při nákupu sledují i přidanou hodnotu (ekologického nebo sociálního charakteru) a tím ve výsledku podporují efektivní rozdělování veřejných prostředků.

V Itálii se první regionální zákony o biopotravinách ve školním stravování datují do 90. let, které později nahradil předpis národní. Ten dnes definuje procenta objemů biopotravin pro různé kategorie stravoven např. školy od jeslí po střední školy; nemocnice, armáda, jídelny univerzit; dětská oddělení nemocnic a podle typu strávníků jsou nastaveny podíly biopotravin. Primárně jsou do stravy všech kategorií zavedeny vejce a mléčné výrobky, olivový olej, rajčata.

Rakousko je na úrovni spolkové republiky odpovědné za stravování v armádě, ve věznicích na univerzitách. V současné době v nich podíl biopotravin tvoří jen několik procent, ale podle vládního programu musejí zmíněné jídelny dosáhnout 30 % podílu biopotravin do roku 2024 a 50 % do roku 2030. Na úrovni spolkových zemí jsou biopotraviny ve veřejných jídelnách (nemocnice, školy, školky a domovy důchodců) zastoupeny už dnes více než 30 %, ve Vídni (školy, školky) dokonce 50 %.

Ve Francii bude ve veřejném stravování od roku 2020 právně závazný 50 % podíl produktů s národní značkou kvality nebo udržitelného zemědělství, z nichž minimálně 20 % bude z EZ.

Dánsko dosud nikdy nemělo stanovený právně závazný podíl biopotravin ve veřejném stravování, ale politicky stanovený cíl, zakotvený v Akčním plánu EZ do roku 2020, kterým byl 60 % biopotravin ve veřejném stravování. Tento cíl byl v Akčním plánu současně označen za hlavní způsob podpory a nabídky biopotravin na trhu. Vládní strany v Dánsku už řadu let spolupracují s národním sdružením ekologických zemědělců, výrobců a spotřebitelů. Organic Denmark. Společně realizují programy, které mají dopad jak na podporu ekologického sektoru, tak na plnění širších politických cílů. Vláda poskytuje prostředky na podporu poptávky kuchyní i spotřebitelů po bioproduktech; spolupráci mezi subjekty v celém dodavatelském řetězci veřejných zakázek (tzv. Partnerství pro veřejné zelené nákupy – Partnership for Public Green Purchasing POGI); vzdělávání ve veřejných kuchyních, projekty spolupráce mezi ekologickými zemědělci, potravinářskými společnostmi a velkoobchodníky s cílem rozšířit dodávky biopotravin do veřejných jídelen. Nový procentní podíl biopotravin ve veřejném stravování bude v Dánsku opět zakotven v připravovaném akčním plánu, který se stejně jako v ČR nyní připravuje.

Pro ČTPEZ zpracovala Andrea Hrabalová a Pavlína Samsonová (Bioinstitut)