Rodinkový způsob chovu prasat

V konvenčním chovu se ukazatel počtu odstavených selat na prasnici každoročně zvyšuje díky neustálému vylepšování reprodukčních ukazatelů mateřských linií, časnému odstavu selat ve 28 dnech a koncentrovaným krmným směsím. Doba odstavu je v ekologických chovech delší, a to nejméně 40 dní, ale chovatelé ji často dále prodlužují z důvodů zajištění odpovídající výživy pro dorůstající selata. Zkrmování extrahovaných šrotů, syntetických aminokyselin a GMO sóji je striktně zakázáno, a proto je prodloužený příjem mateřského mléka důležitý pro zdravý a rychlý růst selat. Zároveň však platí, že při připouštění prasnice až po odstavu ve vyšším věku selat se značně prodlužuje mezidobí a tím snižuje počet ročně odstavených selat na prasnici, čímž klesá rentabilita produkce vepřového. Proto se hledají možné alternativy, které by v systému delší doby kojení selat ekonomiku chovu vylepšily.

Příkladem alternativního přístupu v této oblasti je „rodinkový“ způsob chovu, založený na skupinovém připouštěním kojících prasnic. Metoda pochází z výzkumné práce biologa Alexe Stolby a byla dále rozpracována ve švýcarském institutu FIBL Dr. Beatem Wechslerem, kde byla také ověřována na skupině prasnic. Kojící prasnice jsou v tomto systému umístěny se selaty ve skupinách – rodinkách, kde jsou kancem připouštěny. Experimentální ověření této metody bylo úspěšné, ale k širšímu rozšíření v praxi nedošlo. Ačkoli je v současné době na řadě světových výzkumných pracovišť ověřována možnost využití laktačního estru pro zkrácení mezidobí prasnic, rodinkový systém propojující skupinové ustájení kojících prasnic a stimulaci obměňovanými kanci s přirozenou dobou odstavu není mezi běžně zkoumanými alternativami. Jediným místem, kde je v současné době metoda uplatňována ve větším rozsahu je Biofarma Sasov na Jihlavsku, kde byly postupně v průběhu dvaceti let odzkoušeny různé varianty tohoto systému v chovatelské praxi.

Chov prasat je na poměry ekologické farmy značně velký a představuje okolo 70 prasnic. Prasnice se oprasí v individuálních kotcích bez fixace. Přibližně po 5 týdnech je vytvořena rodinka, optimálně spojením 6 prasnic a jejich vrhů, přičemž mezi nejstaršími a nejmladšími selaty je v průměru rozdíl dvou týdnů věku. Do rodinkového kotce jsou nejdřív přesunuty prasnice, aby měly prostor pro vytvoření nové hierarchie a pak, přibližně po hodině, následují jejich selata. Po stabilizaci skupiny je zpožděním asi 3 dnů připuštěn plemenný kanec, který je po několika dnech vystřídán jiným. V několikadenních intervalech (1-3 dny) se tak v rodince střídá 3-6 plemenných kanců. Odstav se na farmě uskutečňuje až ve třech měsících, z rodinky jsou odvedeny prasnice, odstavená selata zůstávají na stejném místě a ve stejné skupině, takže odpadá stres z nového prostředí a míchání s neznámými zvířaty. Prasnice jsou pak následně ustájeny skupinově v březárně, kde se sonograficky zjišťuje jejich březost.

Pro fungování tohoto systému je důležitý každý detail. Do skupiny mohou být zařazena jen zvířata zdravá a bez projevů patologického chování. Důležité je načasování a management přesunů zvířat, výživa a prostředí, ve kterém se zvířata chovají. Kotec pro skupinu kojících prasnic se selaty by měl mít odpovídající velikost umožňující ústup sociálně níže postavené prasnice před dominantní, dostatečně velké suché lože bez průvanu, odpovídající počet krmítek a dostatečné osvětlení. Systém vyžaduje zodpovědnou ošetřovatelskou práci a přátelský vztah ke zvířatům.

Skupinové ustájení kojících prasnic se selaty, doplněné přítomností kance, více odpovídá přirozeným potřebám zvířat. Přirozeným sociálním uspořádáním, které zdědily po divokých předcích, jsou pro prasata skupiny několika navzájem známých prasnic se selaty, ke kterým se v době říje přidružují dospělí kanci. Reprodukční a sociální chování prasat je přirozeně nastaveno tak, aby hladce fungovalo v tomto sociálním uspořádání. V rodince sestávající z několika kojících prasnic a jejich vrhů se střídají kanci. Toto uspořádání vede ke čtyřem pozitivním sociálním efektům, které jednak podporují biologickou a tím i ekonomickou efektivitu systému a zadruhé zvyšují životní pohodu chovaných zvířat. Ve shodě s etickými nároky spotřebitelů zaměřených na živočišné produkty v nadstandardní kvalitě je v ekologických chovech, vice než v chovech konvenčních, požadována nejen nepřítomnost strádání zvířat, ale také co největší možnost pro zvířata prožívat pozitivní stránky života.

Rodinkové uspořádání dává prostor ke čtyřem pozitivním sociálním efektům. Prvním sociálním efektem je stimulační účinek obměňovaných kanců v rodince. Přítomnost kanců v kombinaci se skupinovým ustájením vyvolává u prasnic laktační říji. Výsledkem je, že přibližně 60% prasnic je schopno zabřeznout v rodince a z nich asi polovina zabřezne do 10-14 dnů po příchodu kanců do rodinky. Tyto prasnice pak nadále kojí selata při současné březosti. Vedle tohoto biologického účinku je společný pobyt prasnic a kanců také spojený s přirozeným sexuálním chováním, které je zvířaty kladně prožíváno, což přispívá k pozitivní bilanci životní pohody chovaných zvířat. Druhým pozitivním aspektem rodinkového chovu je stabilita složení skupiny prasnic po dobu laktace a počáteční březosti, která po úvodním vyjasnění dominančních vztahů mezi dosud neznámými zvířaty snižuje četnost a intenzitu vzájemných bojů. K tomu přispívá i skutečnost, že velikost a uspořádání rodinkového kotce umožňuje níže postaveným prasnicím dát při napadení či hrozbě od dominantní prasnice jasně najevo svou podřazenost ústupem do druhově typické vzdálenosti přibližně 3 metrů. Třetím velmi významnou stránkou rodinkového chovu jsou pozitivní účinky přirozeně dlouhé doby kojení na růst a zdraví selat. Selata nejsou vystavena mnohočetnému stresu spojeného s časným odstavem v konvenčních chovech (náhlé odtržení od matky, změna potravy, změna sociálního a fyzického prostředí). Naopak kojící chování se postupně proměňuje, kdy matka s postupem času snižuje četnost kojení, omezuje přístup selat ke struků mimo vlastní kojení a selata přecházejí plynule z výživy mateřským mlékem k pevné potravě. Tak dochází ke spontánnímu odstavu ve vzájemné interakci. A konečně čtvrtou stránkou jsou dlouhodobé a tedy stabilní interakce mezi selaty pocházejícími z různých vrhů v rámci celé rodinky, které vedou ke vzájemné toleranci. Pozitivní vztahy mezi selaty včetně hry přispívají k celkové kvalitě života selat. Hra v prostorově obohaceném a sociálně bohatém prostředí na jedné straně přináší příjemné prožitky selatům při jejím uskutečňování a zároveň dlouhodobě zvyšuje přizpůsobivost a odolnost selat vůči náročným fyzickým a sociálním situacím.

V současné době probíhá spolupráce Biofarmy Sasov a VÚŽV v rámci projektu PRV 2014 – 2020, Operace 16.1.1, jejímž cílem je zefektivnit rodinkový systém chovu. Spolupráce se zaměřuje na digitalizaci a statistické vyhodnocení existujících záznamů za 5 let provozu. Analýzy se zejména soustřeďují na parametry vytváření a obratu rodinek jako jsou počet prasnic v rodince, stáří selat při vytváření rodinky a při vstupu kanců do rodinky nebo věkové rozdíly mezi vrhy. Je zkoumán vliv těchto parametrů na reprodukční užitkovost prasnic a hledány nejvhodnější varianty, vedoucí k vyšší užitkovosti a ekonomické výkonnosti tak, aby systém mohl být šířeji využíván.

Biofarma Sasov

Biofarma Sasov je zemědělský podnik hospodařící na okraji města Jihlavy v systému ekologického zemědělství. Vyznačuje se největším bio chovem prasat v ČR, bio chovem masného skotu, vlastními jatkami včetně výroby masných výrobků a vlastní bioplynovou stanicí.
V současnosti farma hospodaří na 492 hektarech zemědělské půdy, z toho je 216 ha TTP a 276 ha orné půdy.
Farma byla založena v roce 1991 v areálu Školního statku Střední odborné školy v Jihlavě a od roku 1999 je kompletně certifikována pro ekologické zemědělství.
V rámci ekologického chovu často využívá poznatků vycházející se spolupráce s výzkumnými institucemi, které dále rozvíjí ve své každodenní praxi. V chovu prasat tak našly uplatnění alternativní metody jako je například rodinný chov prasat a připouštění kojících prasnic, výkrm kanečků nebo výkrm prasat na pastvě. Farma vybudovala i vlastní jatka s nadstandardní technologií tak aby bylo dosaženo maximální ohleduplnosti během porážky. Vlastní prostory umožňují unikátní zrání masa a následné zpracování faremních produktů, z nichž se řada z nich získala prestižní ocenění na domácím trhu.

Pro ČTPEZ zpracovali:
Doc. RNDr. Marek Špinka, CS., Ing. Anne Dostálová (Výzkumný ústav živočišné výroby v.v.i.)
Ing. Tomáš Klejzar (Biofarma Sasov)